Co kočka vyprávěla

Jmenuju se Vanilka. A to co Vám budu vyprávět- je pravda kočičí.Na mou duši na kočičí uši.

 Jsem prý kočka evropská-to se totiž hodí na všechny kočky,které se toulají.

Našli mne hladovou venku-máma byla asi toulavá kočka a opustila mne.

To co mne naučila bylo-potichu a co nejmenší, skrčená sedět a čekat na ni. Jenže jednou prostě nepřišla.

 Lidi mne našli a dali do útulku.

 Měla jsem veliký hlad,veliký-ale to jídlo,co mi dávali-bylo divné.Trochu jsem to zkusila-ale jen málo.

No a pak do útulku přišla jedna paní a vzala si mne do náruče.Bylo tam dobře-tak jsem neškrábala ani se nebránila-neměla jsem sílu.

 Přivezli mne-prý domů-jenže já ještě nevím, co je to " doma". Dali mi napít a nějaké jídlo do misky-ale neumím ještě pořádně jíst-vždycky jsem jen pila.

 A měli tam bílou pejsku-krásnou a tak jsem zkoušela,jestli nemá mlíčko.

 Neměla,ale olizovala mne,jenže hlad jsem měla pořád.

Lidi,co byli doma se snažili o mne starat,ale já se bála,co bude dál a byla jsem tolik unavená,že jsem pořád spala.

 Ta paní,co si mne vzala mi dávala ruce podél tělíčka a hřála mne-bylo to moc příjemné a vydržela bych to pořád,ale jídlo to nebylo.

Zkoušela jsem jíst-ale nějak mi to nešlo a kromě toho jsem byla tak slaboučká,že jsem neměla ani chuť otvírat oči.

Za pár dní mne zabalili, dali do auta a jeli jsme zpátky do útulku,ale to moc nevím,neřekli mi to,abych se nebála.

 Najednou se v koši objevil ten kocour,co jsem s ním byla v kotci- pěknej divoch a hroznej žrout-pořád se jen cpal.

 Taky měl velké bříško,ale vůbec mu to nevadilo. Byli jsme u doktora,tam mne zvážili a jeli jsme domů.Nepíchali mne- prý to nestojí za to- kdoví jak to se mnou dopadne.

Matese píchali a ten řval jak tur-slyšela ho celá čekárna.

 Přijeli jsme domů a na miskách bylo jídlo.

Měla jsem strach,že mi Mates všechno sní a tak jsem ho jemně upozornila,že ta miska je moje a dala jsem se do jídla.

 To byla dobrota-Mates mi chtěl trochu vzít-ale dostal navrčíno,tak dal pokoj.

Teď už je mi líp-trochu jsem silnější,chodíme na vodítku na procházku na zahradu a já baštím-to jídlo mi chutná.

 A taky-Mates nemusí mít všechno-i když by chtěl.

Venku jsem spokojená,vyvaluju se na sluníčku na kamenech nebo na houpačce-to je moc příjemný místo- to vymysleli dobře.

Občas sedím a koukám do dálky a panička říká,že vzpomínám na volnost-možná.Mám prý v očičkách touhu.

A mám ráda,když mne hladí a to oni rádi.

 Oba mi něco vypravují- ještě nevím co,ale je to příjemné.

 K paničce jsem občas dala hlavu a opřela jsem si ji o její nos a dívaly jsme se jedna druhé do očí- moc se nám to líbilo.

 Vypadá to, že tady budu doma-je tu Mates,moje lidi,Aja i bručavá Bára. Asi je to domov.