Mobil na chalupě

V dnešní době má snad každý mobilní telefon. Kde jsou ty časy, kdy se i na vesnici chodilo do veřejné hovorny.  Že nevíte,co to bylo?

No-to měl jeden občan telefon a měl ho v chodbě,aby mu ti, co chtějí někam nutně telefonovat,nešlapali po kobercích.

A věděl vlastně všechno-co se stalo,co je za průšvih,co se narodilo,kdo umřel.

Prostě byl informovaný o všem. A taky- žádaný-protože věděl.

Pak se postavila telefonní budka-to byl pokrok.Telefonovalo se skoro intimně-pokud jste do telefonu neřval jak lev, protože jste volal do daleka a slyšela vás půlka vesnice.

 No a pak si pár lidí / co musej mít všechno/ pořídilo pevnou linku.

 No-já ji nepotřebuju-co bych s ní dělal a když tak je tu budka a potom ti, co musej mít všechno-řekli si ostatní.

 A pak přišly mobily.A ty si snad pořídili všichni-od mlaďochů až po starochy.

Těm sice dá dost práce se trefit na tlačítka, přečíst,kdo jim volá-ale mají je.

 Jen je tu jeden problém-signál.

Někdo musí na půdu- aby slyšel, někdo musí na zahradu-aby slyšel-ať leje nebo je třicet ve stínu,někdo telefonuje z koupelny a další je vykloněný z okna.

Prostě-telekomunikace si nedělají starosti-nějaká ta potvora železná-tedy myslím vysílač nebo co to je-stojí a vy si najděte,kde to funguje.

 A tak koupíte chalupu a chcete zavolat dětem-aby se přijeli podívat.

Jenže-nic-ani troška signálu.

No-co to je? Že bych měl rozbitej mobil?Třesete s ním,aby se umoudřil-s technikou se musí opatrně- ale nic.

Tak se jdete projít-před chalupu, za chalupu,k bříze, k modřínu,k plotu,k houpačce-nic.

 Chodíte s mobilem po zahradě jak s minohledačkou a vykřikujete-tady to jde-tady to nejde,hele tady je signál,tady není.

 Nejlepší signál je uprostřed silnice-jenže tam telefonovat nejde-protože byste musel uskakovat před auty a ono pro řidiče vidět-jak na silnici stojí člověk a mluví a mává rukou nebo se rozčiluje-je taky kus zážitku.

 Když se nakloníš v obýváku k oknu-no tady-ještě kousek dál-ale musíš zůstat sedět na tomhle místě, tak můžeš telefonovat i zevnitř.

No je to pohled pro bohy-sedíte na gauči,u ucha telefon a kýváte ze ze strany na stranu-aby jste zachytili jestli to zvoní nebo ne.

Vypadáte jak stará bříza,která každou chvíli spadne a snažíte se telefonovat.

 Pak objevíte, že je signál na ochozu,u jednoho sloupku-tam je krásně slyšet.

 Takže-zazvoní telefon- vy ho najdete,vyběhnete z chalupy ke sloupku a telefonujete.Skončíte,jdete do chalupy, položíte telefon a jdete něco dělat.Třeba knedlíky.

 Zazvoní telefon-sakra-kdo to zase je ?

 Najdete telefon, vezmete ho do upatlaných rukou-bežíte ke sloupku a... omyl.

Krásně se telefonuje na procházkách na kopci- třeba u hřbitova-tam je signál jako víno.

Jenže-to si musím počkat a počkám si ráda.Jenže to mi zase nedaj sebou telefon- tak na co je tady tak krásnej signál?

 No protože je to na kopci.

Dobrý by bylo si vyhradit telefonovací den-vzít si sebou jídlo,pití a stoličku,nějakou pláštěnku nebo stan, kdyby pršelo a jít na kopec.

No jo-ale zase,komu by člověk celý den volal nebo od koho čekal hovory.A celý den ne-třeba hodinku nebo dvě.

Pak si představíte uprostřed pole sedí člověk, zabalený do pláštěnky a povídá si s mobilem.Jako na čekaný.

To by asi myslivci nepřežili ve zdraví.Tak raději ne. Zkusíme to jinak.

Mockrát máte chuť překonat světový rekord v hodu mobilem-mockrát. No jo-ale veřejná hovorna tu není a budka taky ne.

Až tu budeme nastálo- pořídíme si pevnou-copak jsem desetibojař?